Ztuhl jsem v okamžiku, kdy jsem si jih všiml.
Zpočátku jsem nemohl pochopit, co vidím.
Na zaprášené podlaze vedle mé postele leželo několik malých, tmavých tvarů, stočených a zkroucených v podivných polohách. Částečně byly zakryté pramínky vlasů, prachem a drobnými kousky trosek, které se časem nahromadily v rohu.
Pár neklidných vteřin se moje mysl snažila pochopit tu scénu.
Pak se je že dostavil strah.
Předměty vypadaly podivně organicky. Nevypadaly jako obyčejná špína, žmolky ani nic, co by mělo být v ložnici. Vypadaly spíš jako drobná tělíčka, jako by tam něco malého zemřelo a zůstalo tam.
Najednou mi hlavou proběhly všechny nepříjemné možnosti.
